Mami, pusť tu pani, ona asi někam pospíchá…

Fronta a zase ta fronta…

Fronta lidí v obchodě, v bance, na poště, v lékárně, u zubaře, na dámských toaletách. .. V podobném výčtu bych mohla pokračovat do aleluja.  Každý z nás prostě často na něco čeká a nikdo nečeká rád.

Já rozhodně nejsem čekací typ, ale frontám se nevyhnete, tak se s nimi dennodenně smiřuji. S čím se ale smířit neumím je předbíhání.  

Už jako malá jsem fňukala ve školní jídelně ve frontě na oběd, když se přede mě bez ostychu seřadilo několik deváťáků. A podobné situace mě štvou dodnes. Naposledy jsem se trošku zlobila ve frontě na vlek....

Lyžování je krásná věc. Krajina kolem je pastvou pro oči, pohyb zdravý pro tělo,...Na českých sjezdovkách pro mě ale bohužel veškerá pohoda končí s posledním obloučkem právě před frontou na vlek.....

I když patřím k milovníkům lyžování v cizině, hlavně kvůli dlouhým skvěle upraveným sjezdovkám a malému počtu lyžařů, českými horami rozhodně nepohrdnu. Naposledy  jsem s rodiči navštívila Špičák a bylo to příjemné, ale....Ty fronty!!

Sice jsem s nimi počítala a pětiminutový sjezd vystřídaný čtvrthodinovým čekáním by mě tolik nerozhodil, jako mě rozhodilo chování některých lyžařů.  Nestačila jsem valit oči nad „šikovností"  těch, kteří přijeli po mně a během pár minut byli o několik míst přede mnou... Šlapání po lyžích, šťouchání hůlkami, přejíždění ostrou hranou snowboardu po bundách ostatních....Klasika. Jinak to neumíme.

Udržet se v blízkosti rodičů a zkrátit si dlouhé chvíle čekání povídáním s nimi bylo takřka nemožné. Nemožné bylo dokonce i vybojovat si právo jízdy na pomě v pořadí hned za mojí maminkou, která - jakožto lyžařský začátečník - potřebovala mojí drobnou asistenci. Vždy se našel někdo, kdo nejdříve vedle mě vystrčil jen špičku lyže, v zápětí už bylo vidět i vázání, druhá lyže, hůlky a hurááá  - budu nahoře o pár vteřin dříve! „Mami, pusť tu pani, ona asi někam pospíchá."  Nic. Žádný stud ze strany předbíhající lyžařky.  Na bundu bych jí za to nalepila slogan: Předbíhám dobře, předbíhám ráda.

A já zase lyžuji ráda. Tak když už předbíhat bezpodmínečně nutně musíte, prosím, jezděte si po svých lyžích a šťouchejte se do svých zad.

Lyžím zdar!