Obdivuhodná bojovnice Helena Houdová

V Čechách stále přetrvává pocit, že pomáhat se má jenom „našim“ dětem, cizincům ať pomohou jiní. Jenže kdyby měl takový přístup každý,…

V pomoci chudým a nemocným dětem po celém světě nejvíce obdivuji Helenu Houdovou, o které možná není tolik slyšet, jejími činy byste ale byli skutečně překvapení. Místo toho, aby si Helena užívala luxusu, který si může za vydělané peníze jistě dopřát, utrácí své honoráře za letenky do cílových destinací, kde její nadace Slunečnice podporuje různé projekty (Helena žije v současné době v Americe, kde je žádanou topmodelkou a trendem její nadace je, že všichni pomáhají bez nároku na honorář a sami si platí výdaje spojené na návštěvy projektů ve všech zemích, kde Slunečnice působí, a to je například Brazílie, Kambodža, Indie, Keňa, Guinea, Nepál, Peru, Kuba,...).

Helena prý absolvovala za minulý rok přes 150 letů a je adoptivní matkou jedenácti dětí z různých koutů světa. Jestli si to správně pamatuji, tak dvě její děti mají AIDS, jednu holčičku zachránila z velké podvýživy...je toho mnohem více.

Kdysi dávno jsem se v blogu zmínila o tom, že sympatizuji s Humanistickým centrem Dialog. K desetileté Assiatou Sylle jsem vloni v červnu adoptovala ještě jedenáctiletou Aminatu Sow. Koncem března jsem měla spolu s Luckou Chocholatou a Terezou Kvasničkovou, které Dialogu věnují veškerý svůj čas, odletět do Guinee - konkrétně do Conakry, na vlastní kůži poznat tamější život a drobnou medializací přispět k výstavbě či koupi nové školy. Bohužel z toho sešlo. Nedovolily mi to pracovní závazky v televizi, tak se má cesta do Guinee odložila na neurčito. Snaha je, ale jsem bohužel v jiné situaci - to, co si Helena vydělá v Americe za jednu doboru kampaň, já vydělám u nás v Čechách za jeden rok. Svými malými činy sice pomohu pár dětem, nedokážu si ale představit, že bych si sbalila batůžek, přetrhala všechna pracovní pouta a vydala se do neznáma. Asi jsem srab a jsem ráda za pohodlí, které doma mám. Nikdy jsem neměla tu odvahu vydat se „do světa" a bojovat. Helena se nebála. Prostě se sebrala, odletěla do Ameriky a uspěla. Umí vydělat potřebné peníze a získala si ve světě patřičný respekt.

V jednom rozhovoru kdysi řekla, že když vyhrála Miss, tak ještě ani pořádně nevěděla, co je to make-up, ale věděla, že chce změnit svět. „Vím, že není snadné „změnit svět", ale věřím, že podaří-li se nám změnit jeden život, měníme zároveň i svět."

Proto ten obdiv. Lidé, kteří o pomoci jen nemluví, ale svými činy ohromují svět, si zaslouží uznání.