Rozhodnuto! Letím do Karibiku, lásko.

„Nesmíš to tak prožívat, ráno dlouho spinkej,“ přemlouval mě David v nedávném mailu. Jenže to nejde... Když víte, že je vaše drahá polovička uprostřed oceánu, bojuje s větrem a s vlnami a s dalšími posádkami o nejlepší umístění v jachtařském závodě Transat ag2r, nespali byste taky.

Po páté hodině ranní se vždy na organizátorských stránkách objeví aktualizované pozice lodí. Pak opět v 11 a v 17 hodin. To jsou tedy mé nejvíce střežené hodiny těchto dnů. Nemusím si ani řídit budíka. V pět, maximálně v půl šesté už zapínám počítač a netrpělivě čekám na nové zprávy. Po každém hlášení jsem většinou plná dojmů a nemohu už usnout, takže je teď mých posledních 13 dnů časově „rozhozených", protože běžně takhle brzy samozřejmě nevstávám.

Můj David jede v současné době s britským jachtařem Philem Sharpem náročný dvouposádkový závod z Francie do Karibiku. Podobné dobrodružství, i když sólo, si vyzkoušel vloni na podzim, kdy se zúčastnil závodu Minitransat z Francie do Brazílie. Tenkrát skončil na skvělém třetím místě a já na něj čekala v Bahia de Salvadoru v cíli. Závod Transat ag2r je v mnohém odlišný, mé pocity jsou ale stejně intenzivní, jako minule.

Pokaždé, když se odvalím od jídelního stolu s plným břichem, vzpomenu si na suchary, sušené ovoce a dehydrovanou stravu, které jsou tím jediným, co si David dopřává... Když jdu večer brzy spát a vím, že mám před sebou osmihodinový spánek, myslím na svého milého, který se vyspí v krátkých intervalech maximálně čtyři hodiny denně. Naložená v horké vaně vzpomínám na jeho prasklé holínky, kvůli kterým má nohy neustále v mokru, na chladné a deštivé počasí, které není na oceánu výjimkou... Je toho víc. Vzpomínám na něj prostě pořád. A už se nemůžu dočkat, až bude zpátky doma.

Dávno před startem jsem se zařekla, že tentokrát ho v cíli vítat nebudu. Dojezd je totiž naplánován na nejméně vhodnou dobu, kdy je zkouškové období v plném proudu a já se rozhodla být zodpovědná a dostát svým zdejším povinnostem. Jenže...První čtyři dny plavby se David vůbec neozval a mně bylo neskutečně smutno. Když jste bez své lásky dlouho odloučení, dá se to vydržet, ale ta nemožnost komunikace je šílená!! V dalších dnech se David konečně dostal k satelitnímu telefonu a k mailu a napsal mi nádherných pár řádek. Jejich znění si nechám pro sebe, svěřím se jen s poslední větou: „Uvědomil jsem si, že když dopluju do Karibiku a Ty tam nebudeš, tak to bude jen poloviční radost, moc bych si přál, abys tam byla." A já hned klikla na server s letenkami a mé přesvědčení bez váhání zrušila. Letím,lásko! Je to silnější než já a citům se člověk neubrání. K čertu s povinnostmi, žijeme jen jednou.

Davidův kamarád ze Slovinska, jachtař Andráž Mihelin, mě v mém rozhodnutí jenom utvrdil: „Jestli to s Davidem myslíš vážně, musíš tam být. Když jsem viděl v cíli svého důležitého závodu Jurku (jeho ženu), bylo to pro mě tak emotivní, že na to nikdy nezapomenu."

Za týden tedy balím kufry a budu první, kdo Davida přivítá po tolika dnech opět na pevné zemi. A doufám, že budeme děsně slavit! Závod se totiž vyvíjí víc než skvěle! Kluci mají za sebou polovinu trasy a probojovali se na nádherné čtvrté místo, což je v takové konkurenci světových jachtařů naprosto nečekaný úspěch! Atlantik FT za sebou dokonce nechává takové jméno jako Jean Le Cam, který má na svém kontě druhé místo v závodě Vendée Globe!

Díky blogu iDNES.cz můžete Davidovo dobrodružství prožívat se mnou. Lodní deník Atlantik FT je každý den aktualizovaný zde .